Jmenuji se Lexík. Ačkoli jsem největší a nejsilnější ze smečky (proto mi přezdívají „Máca báca“), jsem nejcitlivější a navíc se rád lituji. Svojí mohutností se podobám tatínkovi Jeffiemu, doma mě musí stále hlídat, abych nesnědl vše, na co přijdu. Jsem neuvěřitelně důmyslný, pokud jde o to, dostat se k jídlu, nepohrdnu ani zbytky z odpadkového koše. Už jako malý jsem se naučil otvírat dveře a dostat se tak kamkoliv si zamanu. Na rozdíl od svých psích brášků nemůžu mít samonavíjecí vodítko, protože jsem všechna strhnul, díky mým tryskovým startům nevydržely dokonce ani kovové karabiny. Chodím proto s horolezeckým lanem navázaným přímo na obojku J. Moje srdce hoří kromě všech příslušníků mojí psí i lidské smečky pro dostihy. Vyhrál jsem dokonce Kolínského zajíce. Bohužel na dostihy nemáme moc času. Při coursingu využívám své chytré hlavičky k tomu, abych si zkracoval cestu. Dokážu být neuvěřitelný mazel, všem lidským členům svojí smečky dávám pusinku (rozumějte čumáček na „čumáček“) při vítání, ale častokrát jen tak bez zřejmého důvodu, prostě abych jim ukázal, jak je mám rád. Nejspokojenější jsem, když je celá smečka pohromadě a někdy dokážu hrozně srdceryvně naříkat, když tomu tak není. Pokud zrovna nespinkám doma v pelíšku, maskuji se rád na zahradě za vzrostlými tújkami a zvlášť po tmě je tak problém mě najít.

Fotky - z výstav

---

---

Fotky - ostatní

---